Specifické poruchy učení

Specifické poruchy učení jsou společné označení pro vývojové potíže projevující se sníženou schopností učení čtení, psaní a počítání - dyslexie, dysgrafie, dysortografie a dyskalkulie. Předpona dys- znamená rozpor, deformaci (dysfunkce - špatná funkce).  

Tyto poruchy se většinou neprojevují izolovaně, ale mají řadu společných rysů. Často je doprovázejí poruchy pravolevé a prostorové orientace, nedostatečná úroveň zrakového a sluchového rozlišování, špatná orientace v čase, nedostatky pozornosti a paměti. Pravidelně se setkáváme s menším jazykovým nadáním, slabší úrovní rozvoje řeči, a to nejen výslovnosti, ale i jazykového citu nebo slovní zásoby. Za zásadní pro rozvoj dyslexie se v současné době považuje tzv. fonematické uvědomění, tj. pochopení struktury řeči, hlásková analýza a syntéza slov. Podle výše zmíněných projevů je možné sklony k dyslexii rozpoznat už v předškolním věku. Údaje o výskytu dyslexie v české populaci se různí, nejčastěji se uvádí kolem 5 % (Zelinková, Michalová).

Typy specifických (vývojových) poruch učení

1. Dyslexie

Porucha čtení, kdy při neporušené inteligenci, při použití běžných metod výuky čtení v běžných sociálních podmínkách se dítě nedokáže naučit přiměřeně číst. Mezi úrovní čtení a úrovní inteligence musí být podstatný rozdíl, jinak hovoříme pouze o dyslektických potížích, ne o dyslexii. Problémy můžeme pozorovat jak v technice čtení (plynulost, chybovost), tak v porozumění čtenému.

Potíže jsou individuální, nemusí být u všech stejné, projevují se nejčastěji těmito znaky:

- špatné rozeznávání tvarů písmen (záměna tvarově podobných, pravolevé převracení),
- špatné osvojení, zapamatování a rozpoznání písmen,
- potíže se spojováním písmen do slabik a slov,
- potíže s analýzou a syntézou slova (rozložení slova na hlásky),
- potíže se sluchovým rozlišováním hlásek (záměny písmen, například sykavek),
- potíže s rozdělováním slov na slabiky, rytmizace,
- pomalé tempo čtení,
- zdlouhavá automatizace procesu čtení.

V pozdějších etapách jsou to pak tyto projevy:

- přehazování a záměny písmen,
- tzv. "dvojí čtení" (dítě potichu předříkává písmena, pak vysloví slovo),
- komolení slov,
- hádání, domýšlení obsahu slov,
- neporozumění čtenému,
- špatná plynulost čtení,
- neschopnost sledovat čtený text,
- neschopnost použít psaný materiál ke studiu,
- špatná orientace v textu.

2. Dysgrafie

Postihuje písemný projev, který bývá nečitelný a neúhledný, dítě obtížně napodobuje písmena a obtížně si je pamatuje, tempo psaní je pomalé. Děti mívají potíže s diktátem i přepisem, opravné přepisování bývá neúčinné, výsledek může být i horší než opravovaný text. Jako prevence i terapie může sloužit procvičování motoriky ruky - stavebnice, omalovánky, stříhání, manipulace s nářadím a drobným materiálem, existují také speciální nápravné programy.

3. Dysortografie

Dítě nedokáže správně psát, porucha se tentokrát netýká motoriky, jedná se o poruchu pravopisu. Je postižena schopnosti zachytit správně slova a věty písmem, hovoříme v této souvislosti o specifických chybách. Dysortografie postihuje také oblast gramatiky, děti si obtížně osvojují pravidla pravopisu a nedokáží je adekvátně uplatnit, automatizace dovedností bývá zdlouhavá. Mezi specifické chyby patří:

- zaměňování krátké a dlouhé samohlásky (většinou chybí čárky)
- špatné rozlišení slabik di-dy, ti-ty, ni-ny
- vynechávání, přidávání, zaměňování písmen či celých slabik
- komolení slov (nesprávné pořadí písmen)
- potíže s hranicemi slov (například spojení předložky s podstatným jménem)

4. Dyskalkulie

Projevuje se obtížemi v orientaci na číselné ose, záměnami číslic i čísel, neschopností provádět početní operace, poruchami v prostorové a pravolevé orientaci. Dítě neumí používat pojmy menší-větší apod., neumí třídit předměty, nezvládá spojení počet - číslice, stále počítá po jedné, má potíže při čtení a psaní číslic.

Někdy se mezi SPU řadí ještě další potíže jako je dysmuzie (porucha hudebních dovedností), dyspinxie (potíže s výtvarným projevem) nebo dyspraxie (neobratnost, nedostatek pohybového nadání).

SPU bývají často spojeny s výskytem poruchy pozornosti a hyperaktivitou - ADHD/ADD.

ADHD a hyperaktivita

(podle anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder)

Pro dítě s ADHD je typická porucha pozornosti, impulzivita a hyperaktivita. Dítě se obtížně soustředí, je upoutáváno vedlejšími podněty a bývá snadno unavitelné. Reakce jsou prudké a neočekávané, bez rozmyslu a plánování, bez ohledu na důsledky. Nejvíce problémů ve školním prostředí působí hyperaktivita, dítě neposedí, vyrušuje, vykřikuje, mívá konflikty se spolužáky, je neustále v pohybu, v akci.

V některých případech je spíše akcentována porucha pozornosti, bez hyperaktivity, dítě může být naopak až nápadně klidné, pasivní. Pak hovoříme o ADD.

Zdroj: Jana Kubásková - Poruchy učení, převzato ze školních stránek, upraveno.