Psaní levou rukou

Proč někteří lidé píší pravou a jiní levou rukou? U 99 % lidí se již v dětství vyvine dominance jedné ruky nad druhou, většinou se jedná o dominanci pravé ruky. Co to znamená? Dominantní ruka je obratnější, preferujeme ji při činnostech, které vyžadují přesnost nebo větší sílu. Tato převaha jedné ruky (ale i nohy, oka nebo ucha) se začne výrazněji projevovat zhruba okolo 4. roku života, přičemž základ tohoto procesu je položen již v prenatálním vývoji. U dítěte do 4 let je normální, že se ruce při činnostech střídají, pokud velmi malé dítě používá zcela výhradně jednu ruku, může to spíš znamenat zdravotní problém.

Dominantní centra se většinou nacházejí v levé mozkové hemisféře, která řídí činnost pravé strany těla, tedy i pravou ruku. Procesu, kdy jeden orgán získává nadřazenou pozici, se říká lateralizace. Lateralita je projevem dominance jedné z hemisfér, tedy funkční asymetrie mozku. Můžeme se setkat se silně vyhraněnou lateralitou nebo naopak se stranovou nevyhraněností - ambidextrií (asi u 1 % lidí).

Naše prostředí je pravoruké, většina náčiní a pomůcek jsou upraveny pro použití pravou rukou, stejně tak veřejné prostory a pracovní prostředí. Například osvětlení ve třídách je uzpůsobeno tak, aby správně osvětlovalo psací plochu praváka, tedy zleva, aby si nestínil píšící rukou. Některé nástroje běžného užití jsou pro leváka nevhodné (kuchyňská škrabka, nůžky, hudební nástroje, nářadí).

Do poloviny minulého století se leváci učili psát pravou rukou, byl to zcela běžný způsob a nikdo se nad tím nepozastavoval. Levák tedy prováděl běžné činnosti levou rukou, ale psal rukou pravou. Až později se zjistilo, že násilné přecvičení přirozené dominance s sebou může nést potíže neurologického nebo emočního charakteru. Přecvičováním se nezmění orgánová dominance, ale potlačují se její projevy. U nás bylo přecvičování ve školách zakázáno v roce 1967. Nejhůře nesou přecvičování silně vyhranění leváci.

Diagnostika

Hlavní zájem při diagnostice spočívá ve zjištění laterality ruky, a to zejména pro školské účely kvůli nácviku psaní. Před nástupem do školy je nutné, aby bylo rozhodnuto, která ruka je dominantní a která bude cvičena ve psaní. Dlouhodobě se počet leváků pohybuje kolem 10 %.

Zjišťujeme také lateralitu oka, nohy nebo ucha. Význam má zejména zjištění tzv. zkřížené laterality, tj. odlišná dominance oka a ruky. Zkřížená lateralita může signalizovat skrytý problém ve vývoji a riziko poruch učení, především psaní. Při psaní je velice důležitá koordinace ruky a oka.

Diagnostika v mateřské škole nebo doma probíhá hlavně formou pozorování. Sledujeme například házení na cíl, šroubování, stříhání, rozsvěcení světla, držení sportovního náčiní, otevírání dveří, zapínání zipu, ukazování prstem, nabírání písku, používání lžíce, držení tužky apod. Zajímají nás činnosti, které vyžadují přesnost, vedoucí ruka je při nich aktivnější a řídí pohyb. V poradenských zařízeních používají standardizované testy, které určí lateralitu ruky a oka odborně a s větší přesností, je možné stanovit i míru vyhraněnosti. Lateralitu zjišťujeme až od 5. roku věku.

Levák ve škole

Nevýhoda leváků při psaní spočívá v tom, že směr písma je orientovaný zleva doprava a také sklon psacího písma je přizpůsobený psaní praváků. Pravák vidí, co píše, a rukou si text nerozmazává, používá při tom přirozený pohyb ruky od středu těla doprava. V tom je rozdíl od předškolních grafických projevů a kreslení, ty probíhají přirozeně zrcadlově, pohyb se přizpůsobuje podmínkám a levák není v nevýhodě.

Zpočátku se pro levoruké psaní začal používat způsob, při kterém levá ruka psala stejně jako pravá, jen stranově převráceně. Tato metoda převažuje ještě v současnosti, přestože většině leváků, kteří jí prošli, nevyhovuje a spontánně přecházejí k tzv. drápovitému nebo hornímu psaní. V roce 2008 vyšla kniha Ivo Vodičky, který (sám levák a učitel) se začal problematikou psaní leváků zabývat. Poukazuje na to, že symetrická metoda psaní leváků nemá žádné logické opodstatnění a že pro leváky není výhodná. Porovnal oficiální "dolní" metodu a metodu "horního" psaní. Zaměřil se na charakter pohybů ruky a zjistil, že při běžném pravorukém způsobu převažuje psaní tahem a naopak při dolním levorukém psaní převažuje tlak proti přirozenému směru pohybu. Pravák využívá přirozeného kyvného pohybu ruky, levák s dolní metodou je nucen pohybovat rukou k sobě a od sebe.

Vodička na základě toho doporučuje vést leváky tak, aby co nejvíce využili kyvný pohyb ruky, a to je horní způsob psaní (drápání). Papír se v tomto případě nakloní doleva (stejně jako u praváka), píšící levá ruka se opírá o papír nad řádkem tak, aby písař viděl na psaný text a nerozmazával si stopu. Držení pera přitom zůstává stejné, tedy špetkový úchop, na tom se nic nemění.

Pokud si levák sám přizpůsobí psaní po svém a zachová otočení papíru doprava (tedy zrcadlově, tak jak byl zvyklý ze školy), může vzniknout nesprávný způsob horního psaní, kdy je ruka a psací náčiní vyvráceno nahoru. Takový způsob je pro ruku unavující a neefektivní.

Metodika nácviku psaní a především předškolní grafomotorická příprava není dosud dostatečně propracovaná, velká část průpravy probíhá stejně jako u praváků, soustředí se na rozvoj motoriky ruky, na grafické dovednosti obecně. Grafomotorika v užším smyslu se nakonec většinou řeší až v první třídě, kdy rozumná paní učitelka ponechá levákovi více volnosti v nalezení správného způsobu, v lepším případě podpoří horní psaní. Pokud ve škole trvají na dolním způsobu psaní, nemějte zbytečné obavy, i tak se vaše dítě naučí psát a později si vlastní cestu najde, jen to bude mít trochu složitější. To je, zdá se, úděl leváků.

Leváctví ale neovlivňuje pouze školní činnosti. I v běžných životních situacích si musíme klást otázku: Přizpůsobit se nebo jet po vlastní ose? Ivo Vodička ve svých publikacích určených pro rodiče leváků doporučuje přizpůsobit se většinovému prostředí v činnostech, s kterými se člověk často setká na veřejnosti. Například uspořádání příborů u stolu (lžíci ale v levé), podání pravé ruky při pozdravu, používání počítačové myši pravou rukou (kvůli nutnosti pracovat s počítačem v různých prostředích), stříhání nůžkami apod. Při sportu nebo práci je ale dobré pomůcky přizpůsobit levé ruce, zejména kvůli preciznosti provedení. Někdy to však není možné, a tak musí nastoupit naše kreativita při hledání vhodných způsobů. Díky podobným situacím se také leváci stali nápaditějšími a tvořivějšími, jak se v praxi ukazuje.

Zdroj: J. Bednářová, Rozvoj grafomotoriky; I. Vodička, Nechte leváky drápat, I. Vodička, Máme doma leváka?; Wikipedie, www.levactvi.cz

Text článku nepodléhá autorským právům, může být volně šířen podle licence CC BY-SA 3.0.