Angličtina a dyslexie

Cizí jazyk je pro dyslektika asi nejobtížnější předmět školního vzdělávání. Potíže, se kterými se setkává v mateřském jazyce, se násobí, žák si musí osvojit zcela novou jazykovou strukturu. Výuka začíná v období, kdy ještě dítě neovládá díky specifickým poruchám učení zákonitosti češtiny, a předpokládá se, že začne pronikat do jazyka jiného. Učení se cizímu jazyku je komplikováno různými obtížemi, především špatnou mechanickou slovní pamětí, zhoršeným fonematickým sluchem a nedostatečným jazykovým citem.

Jako první cizí jazyk předkládají školy v drtivé většině angličtinu, bez základních znalostí angličtiny se dnes nikdo neobejde. Volit jiný cizí jazyk jen proto, že je bližší češtině a je pro dyslektika snadněji zvládnutelný, není rozumné. Při výběru jazyka musíme myslet především na praktické využití v budoucím životě, velké úsilí, které žák vynaloží na studium, by jinak přišlo vniveč. Jiné je to při výběru druhého cizího jazyka, který je dnes ve školách povinný. Tady odborníci doporučují, pokud je to možné, zvolit si raději předmět, který prohlubuje studium prvního cizího jazyka (například kurz anglické konverzace), a vyhnout se druhému cizímu jazyku, který by byl pro dyslektika již nezvládnutelný. Individuální vzdělávací plán by měl toto žákovi umožnit.

Problémy, se kterými se dyslektik potýká při výuce angličtiny:

• Zhoršený fonematický sluch - žák nedokáže správně rozlišit nové hlásky, které se v mateřském jazyce nevyskytují.
• Zhoršená zraková percepce - angličtina je jazyk s mnoha souhláskovými shluky, které dyslektik špatně identifikuje, a to komplikuje proces čtení.
• Obtížná výslovnost - mnoho dyslektiků trpí nebo trpělo v předškolním věku potížemi se správnou výslovností českých slov, výslovnost v novém jazyce nejen vyžaduje zvládnout zcela nové hlásky, ale také modifikovat hlásky již osvojené.
• Zhoršená slovní paměť - asi největším problémem vůbec je naučit se a zapamatovat si nová slovíčka a rozvíjet anglickou slovní zásobu, sem je nutné napřít největší pozornost. Se špatnou výslovností i gramatikou se člověk domluví, ale bez potřebné slovní zásoby nikoli.
• Potíže s časováním - uvědomění si správného tvaru slova a jeho adekvátní použití je problém i v češtině, tím spíše v angličtině.
• Uplatnění přízvuku - v češtině nemá přízvuk takový význam jako v angličtině, v češtině je na rozdíl od angličtiny vždy na první slabice, nesprávné použití v angličtině může bohužel v některých případech zhoršit srozumitelnost řeči. 
• Přesmykování písmen, komolení slov - tyto potíže se opět projevují jak v češtině, tak v angličtině, angličtina je v tomto ohledu ale obtížnější kvůli množství souhláskových shluků a nepravidelnosti čtení takových shluků. Čeština má výhodu v tom, že písmo je do velké míry fonetickým zápisem řeči, čteme to, co je napsáno. V angličtině vedle znalosti písemné formy slova, se musíme učit ještě jeho výslovnost, tu musíme ověřit ve slovníku pomocí fonetického přepisu.
• Špatná orientace ve slovníku - při hledání ve slovníku se může dyslektický žák ztrácet z důvodu špatné orientace v prostoru a z důvodu zhoršené pravolevé orientace i krátkodobé paměti.
• Problémy s uspořádáním slov ve větě - dyslektikovi může činit potíže správně uspořádat slova ve větě, stavba anglické věty je trochu odlišná. Souvisí to opět s jazykovým citem.

Zásady, které bychom měli při výuce angličtiny dodržovat:

• Multisenzoriální přístup - zejména opora slovní zásoby v obrázcích. Většina dyslektiků má zrakovou paměť a vizuální představivost, obrázek, zejména vlastnoručně vytvořený, může významně pomoci. Pokud propojíme výuku s činností a dalšími zážitky, pomůže to se zapamatováním a uvědoměním souvislostí.
• Malé kroky (například doplňování slov do vět typu: Medvěd je malý, medvěd je hnědý... ), při procvičování jednoho mluvnického jevu nezatěžovat dalšími prvky.
• Komunikační ráz - při výuce dáváme přednost ústní komunikaci před písemným projevem a čtením (z pochopitelného důvodu).
• Strukturování  - látku je vhodné podávat v logicky seřazených celcích, vztahy mezi informacemi usnadní pochopení a zapamatování. Můžeme využít říkanku, písničku, schéma, myšlenkovou mapu.
• Mnohonásobné opakování - to se týká především slovní zásoby, je třeba více opakování pro zautomatizování pravidla a zapamatování slovíčka.
• Eliminování mezičlánku češtiny - doporučuje se také vyučovat metodou "angličtina anglicky" - tj. z procesu výuky co nejvíce vyřadit češtinu, žák by se měl naučit "přemýšlet" anglicky bez převodu z češtiny do angličtiny a naopak.
• Přehledy učiva - žák by měl mít během procvičování (v odůvodněných případech i při zkoušení) k dispozici přehled probíraných pravidel, do kterých může nahlédnout a ověřit si správnost řešení, ostatně tuto oporu potřebuje v počátcích osvojování gramatického pravidla každý. Je také vhodné mít vzorové věty, které reprezentují jednotlivá gramatická pravidla, žák se je naučí nazpaměť a může si pomocí nich pravidlo připomenout v případě potřeby.
• Více času - větší časová dotace je základní pravidlo při výuce žáků s SPU, během výuky překonávají větší potíže než jejich spolužáci a proces učení je pomalejší.
• Stereotyp - je vhodné používat při výuce jednoduché postupy, na které si žáci zvyknou a nejsou nuceni odvádět pozornost na jiné prvky než na procvičování mluvnického jevu.
• Využití anglických čtenářských tabulek, zejména pro zvládnutí techniky čtení (Kastlová: Nebojte se...) - čtení slov s podobnou stavbou ve sloupcích a řádcích, procvičování výslovnosti podobných slov, vyhledávání slov a práce s textem.
• Postřehování neboli čtení slabik a souhláskových shluků po krátké expozici textu, procvičujeme takto často se vyskytující prvky slov nebo krátká slova.
• Péče o slovní zásobu - to je velké téma, věnujeme jí další kapitolku.
  

Slovíčka, slovní zásoba

Při osvojování slovní zásoby je žák závislý na mechanické slovní paměti, a to je právě kamenem úrazu. Obtížně naučená slovíčka dítě snadno zapomene, je třeba většího počtu opakování a je třeba podpořit rozvoj slovní zásoby dalšími pomocnými mechanismy.

Pomůže například toto:

• Tematické řazení slovníčku - slova uspořádaná podle témat nebo podle určitého společného prvku a logické návaznosti pomohou při vybavování slov.

• Obrázky, vizualizace - obrázky pomohou podpořit zrakovou paměť a vizualizovat vztahy a vlastnosti, v neposlední řadě také dovolí vyhnout se čtení.
• Nahrávání slovní zásoby - rodič nebo učitel načte slovíčka do zvukového souboru, umožní tak žákovi procvičovat slova bez nutnosti obtížného čtení a navíc se správnou výslovností, umožní mu ovládnout slovník sluchovou cestou, to by měla být priorita.
• Výběr vhodného slovníku - slovník by měl být tištěn nejraději větším typem písma, žák si ho může opatřit záložkami u jednotlivých písmen, je dobré označit vyhledaná slova zvýrazňovačem pro další snadné vyhledání a přehled o probraných slovech.
• Postup pro výuku slov podle Fernaldové:

1. Podívej se na slovo.
2. Vyslov několikrát slovo nahlas.
3. Řekni si slovo po písmenech.
4. Se zavřenýma očima napiš slovo rukou ve vzduchu, představuj si správný tvar.
5. Znovu slovo přečti, potom ho zakryj.
6. Napiš slovo do sešitu.
7. Přečti a porovnej s předlohou. Pokud je chyba, opakuj celý postup.

Autorky Krejčová a Hladíková doporučují při výuce slovíček tyto způsoby:

• Využít nákresy, schémata, myšlenkové mapy.
• Analyzovat stavbu slova a snažit se najít podobnost a logiku (nalezneme příponu, předponu a kořen slova), podle toho odhadneme význam nebo odvodíme pravopis a výslovnost.
• Vytvořit sítě obtížných slov - tj. zakreslovat ke slovíčku různé souvislosti ve formě myšlenkové mapy ( do větví zachytit 2 - 3 různé významy slova, protikladné slovo, osobní význam slovíčka pro studenta, související slova a příklady užití).
  
• Zásobník obtížných slov - vytvořit si kartotéku "obtížných slov", kam si zařadíme slova, která dělají dlouhodobě potíže a stále si je nedokážeme zapamatovat.

Literatura použitá a doporučená: Zelinková: Žáci s dyslexií a cizí jazyky; Krejčová, Hladíková: Zvládáme specifické poruchy učení; Kastlová: Nebojte se angličtiny; Hurtová: Anglický nápadníček.