ADHD

Asi v polovině případů je se specifickými poruchami učení spojeno ADHD. Tato zkratka má původ v USA (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) a znamená poruchu pozornosti spolu s hyperaktivitou. Pojem ADHD nahradil u nás dříve používaný termín LMD (lehká mozková dysfunkce). Americký výraz ADHD zdůrazňuje projevy jedince, zatímco LMD poukazuje spíše na příčiny vzniku potíží.

Můžeme se také setkat s označením ADD, které postihuje podobný syndrom, ale bez projevů hyperaktivity. Děti s projevy ADD jsou spíše pomalé a mají více problémů v oblasti soustředění, problémy při provádění kognitivních operací a mají obtíže v navazování kontaktů s vrstevníky. Ve školním prostředí se projevují úzkostně. (Zelinková)

Projevy

Porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita jsou považovány za 3 základní projevy syndromu ADHD.

Porucha pozornosti

Děti se nedokážou soustředit na daný úkol, jejich pozornost snadno odpoutá vedlejší podnět, neumí odlišit podstatné od nepodstatného. Rychle mění činnosti, nevydrží dlouho u jednoho zájmu. Ještě horší je situace v okamžicích, kdy jsou nuceny věnovat se práci, která je nebaví. Typicky se to projevuje při psaní domácích úkolů a procvičování učiva, motivace hraje velkou roli. Děti se projevují jako netrpělivé, nedokážou dokončit zdlouhavý úkol, chybí jim vytrvalost.

Objevují se velké výkyvy ve výkonu i pozornosti, někdy je výkon dobrý, jindy žák zcela "vypne" a není schopen přijímat informace. Jeho pozornost se snadno unaví, ulpívá na nepodstatných detailech nebo má příliš malý rozsah.

Řešení:

• Navodit prostředí bez rušivých vlivů, vytvořit vlastní prostor.
• Přítomnost rodiče při psaní úkolů.
• Předcházet chybám, upozornit na problematický jev před začátkem akce.
• Pravidelnost - stanovit denní režim a v něm pravidelný čas pro domácí přípravu. Toto pravidlo je jedním ze zásadních pro práci s dítětem ADHD.
• Pracovat krátce, ale častěji, rozfázování činností.
• Střídání činností, abychom udrželi zájem a umožnili lepší soustředění.
• Umožnit změnu polohy - pro některé děti je změna polohy nutkavou potřebou, která ubírá pozornosti.
• Motivace a stimulace je nezbytná, mnohem větší význam má motivace pozitivní, ale uplácení nebo odměňování sladkostmi není ta pravá cesta.
• Stimulační a rozvojové programy (Kupoz, Maxík, Hypo), každý z těchto programů má složku na rozvoj pozornosti.
• Pomoc se seberegulací ("nespěchej, zkontroluj si úkol...").

Hyperaktivita

Dítě je nadměrně pohybově, ale také řečově aktivní. Je neustále v pohybu, vrtí se, poskakuje, pošťuchuje ostatní, houpe se na židli, hraje si s tužkou, vykřikuje a skáče lidem do řeči. Nekontrolovaná aktivita může vést ke zvýšenému výskytu úrazů.

Objevují se záškuby mimického svalstva, tzv. grimasy nebo tiky. Řečový projev je překotný, hlasitý, "rychleji mluví, než myslí".

Pozorujeme psychomotorický neklid, aktivita je stále zvýšená, útlum nastává jen pomalu. V některých případech je naopak v převaze útlum, pozorujeme hypoaktivitu. Takové dítě je pak těžkopádné a apatické. Je to druhý pól poruchy, ADD.

Řešení:

• Nereagovat na drobný psychomotorický neklid, vyžadovat naprostý klid a předpisové sezení na židli je kontraproduktivní.
• Možnost pohybového uvolnění ve volném čase (ne kolektivní a soutěživé sporty, ale běh nebo jízda na kole, cvičení na nářadí nebo drobné činnosti - smazat tabuli, vynést smetí).
• Střídání činností, jednotvárnost vede k neklidu.
• Vést k dokončení započaté práce, vzít si raději menší úkol, ale dokončit jej.
• Relaxace, změna polohy těla, krátké tělesné cvičení v průběhu práce.
• Respektovat pracovní tempo, každý člověk má tempo individuální, netlačit, nespěchat (rychlé tempo si ale neplést se zbrklostí).
• Celkově vlídné klima - navodit atmosféru pohody a podpory, "my jsme na tvojí straně".
• Pravidelný režim navodí návyk a pomáhá k přijetí povinností.
• Dostatek spánku.

Impulzivita

Dítě reaguje bez rozmyšlení, bezprostředně po podnětu, podle prvního nápadu. Nepromýšlí následky svého jednání, jedná bez zábran. Jeho chování je často hlučné a zbrklé, sebeovládání je zhoršené. Dítě špatně snáší odklad splnění svého přání, nepočká, až na něj přijde řada.

Na druhou stranu takové dítě není zákeřné, projeví své city ihned, je upřímné ve svých projevech, to je pozitivní stránka impulzivnosti.

Řešení:

• Dlouhodobé pozvolné vedení k ovládání reakcí, seberegulaci.
• Upozornit dítě na nevhodnost konkrétní reakce.
• Vedení k sebepoznání.

Další projevy

ADHD se pojí s dalšími projevy v chování dítěte.

Spolu s ADHD se vyskytuje porucha jemné i hrubé motoriky, dítě je neobratné, hůře koordinuje pohyby. Týká se to sebeobsluhy, sportu, psaní, artikulace a dalších činností.

ADHD se velice často pojí se specifickými poruchami učení (SPU), někdy se souhrn příznaků označuje zkratkou SPUCH (specifické poruchy učení a chování). Může ovlivnit percepční a kognitivní funkce. Podrobněji v předchozím článku blogu zde.

Setkáme se také s poruchami paměti, myšlení a řeči. Dítě si obtížně vštěpuje do paměti, trpí poruchami krátkodobé a pracovní paměti, učitelé si nezřídka stěžují, že si děti nezapamatují učivo do příští hodiny a po prázdninách mohou s nadsázkou začít s učením znovu. V této souvislosti se osvědčuje časté opakování, názorné vyučování se zapojením více smyslů i spolupráce se školou a pořízení tzv. úkolníčku, kam si dítě zaznamenává domácí úkoly a termíny dalších povinností. Mnohem lépe v paměti zůstanou informace, které dítě chápe a dokáže je logicky propojit s ostatními.

Myšlení může být ulpívavé, upíná se k jedné vzpomínce, nemůže se odpoutat od tématu. Rozumové schopnosti nejsou postižené, ale jsou hůře využitelné a školní výkon trpí výkyvy, jednou je práce dobrá, podruhé samá chyba.

Škola podporuje jako hlavní styl práce verbální učení, to ale většinou dítěti nevyhovuje. Děti bývají více orientovány vizuálně, názorně.

Můžeme také pozorovat poruchy řeči, a to typicky artikulační neobratnost (dochází k přeřekům a nepřesné výslovnosti) a tzv. specifické asimilace ( výslovnost podobných hlásek se stírá, například všechny sykavky jsou si podobné, zejména pokud se vyskytují ve slově v těsné blízkosti). S ADHD souvisí také koktavost nebo breptavost. Breptavost je porucha řeči, kterou ovlivňuje zrychlené tempo dítěte, mluva je překotná, části slov dítě vynechává a nedokončuje věty. Pokud dítě opravíme, řeč se dočasně zlepší, tím se odlišuje od koktavosti.

Na výše zmíněné potíže navazují emoční poruchy jako citová nezralost (reakce se podobají reakcím mladšího dítěte), nízká frustrační tolerance - dítě obtížně snáší psychickou zátěž. Projevuje se také sociální nezralost, díky zhoršené schopnosti empatie dítě hůře vychází s ostatními a nedokáže odhadnout, co je vhodné a nevhodné, mívá konflikty se spolužáky. Na to všechno logicky navazují poruchy sebevědomí, afektivní reakce nebo agresivita, vztahovačnost. Důsledkem bývá, že se děti často dostávají do situací, kdy jsou kritizovány, přesto touží stejně po lásce a náklonnosti jako ostatní, z toho pak plyne zvýšená úzkost, neurózy, školní fobie. Zásadou je konflikty řešit až po odeznění afektu, snažit se pozornost odvést jinam. Řešení hledat společně s ohledem na názory dítěte a v klidné atmosféře. Před trestem dáváme přednost přirozeným následkům, vyhneme se ironizování a zbytečnému moralizování. Správné sociální chování je třeba cíleně nacvičovat, je třeba vést k dodržování pravidel a ohleduplnosti. 

"Správné chování je nutné podporovat, upevňovat, podněcovat pochvalou, na nesprávné spíše nereagovat (dítě si zapamatuje to, co bylo podpořeno, čemu byla věnována zvýšená pozornost)." (Jucovičová)

Diagnostická kritéria

V populaci se vyskytuje 5 - 8 % dětí s ADHD, jedná se o neurovývojovou poruchu. Podobně jako SPU (specifické poruchy učení) se projevuje více u chlapců než u dívek. Ne každá porucha chování se dá označit jako ADHD, podle platných zásad je nutné vyhodnotit určitá kritéria:

• Diagnostiku lze provádět nejdříve ve 4. roce života.
• Potíže trvají déle než 6 měsíců.
• Pro daného jedince platí určitý počet stanovených symptomů (škála MKN-10 nebo DSM-IV): blíže zde https://wikisofia.cz/wiki/Diagnostika_ADHD

Výchovné problémy

Většina dětí s poruchou chování se často ocitá v náročných situacích, které nedokážou zvládnout. Musí překonávat stres a jsou bezradné při běžných činnostech, které jsou pro ostatní bezproblémové, často čelí konfliktům a neúspěchu. Navenek se jeví jako nezvladatelné, ale vlastně se jen neumí vyrovnat s běžnými životními situacemi. Někdy se uchylují k těmto náhradním strategiím :

• Únik - snaha uniknout před problémy se projeví například psychosomatickými nemocemi nebo záškoláctvím.
• Regrese - útěk do doby, kdy ještě nároky zvládalo a nemělo potíže.
• Popření nebo zveličení neúspěchu ve snaze vyvinit se z problémů a získat úspěch.
• Poutání pozornosti - snaha uspět, i když nepatřičným způsobem.
• Útok - jde o strategii obrany útokem, jde o nezvládnutí situace, často jde vlastně o "volání o pomoc".

Zásady výchovného vedení

Jak se ukazuje, zásadní význam pro překonání potíží má každodenní trpělivá láskyplná péče rodiny ve spolupráci se školou. Výchova dítěte s ADHD je náročná, často se rodiče cítí vyčerpáni, ale úsilí se rozhodně vyplatí.

Doporučují se tyto zásady:

• Láska a klid v rodině, dítě by mělo zažít pocit bezpečí a podpory, jeho situace ve škole je náročná, náročnější, než u ostatních.
• Klid a vyrovnanost ve vypjatých situacích. Výchova takového dítěte klade na rodiče vysoké nároky, ale trpělivost je jediná cesta k úspěchu.
• Stanovit řád. Znát své povinnosti a denní režim, mít jasná společně dohodnutá pravidla, důsledně dodržovat a zdůrazňovat práva ostatních.
• Důslednost - s láskou a trpělivostí kontrolovat dodržování pravidel, dbát na okamžitou zpětnou vazbu a uvědomování si důsledků.
• Jednotnost - rodiče, rodina a škola, spolupracovníci ve škole, všichni by měli "táhnout za jeden provaz".
• Ocenit kladné stránky osobnosti dítěte, chválit, posilovat žádoucí chování.
• Ocenit snahu, i když se výsledek právě nepovedl.
• Přiměřenost - nepožadovat příliš, ale také neomlouvat nedostatky, omezit zákazy a příkazy, spíše sázet na dohodnutá pravidla.
• Zdravý životní styl, racionální výživa (často bývá podceňováno, přestože například některá potravinová aditiva zhoršují projevy hyperaktivity), dostatek spánku.
• V krajním případně nasadit ve spolupráci s lékařem medikaci.
• Terapie pod vedením psychologa.
• Relaxace, jóga - prospěje jak dětem s hyperaktivitou, tak s hypoaktivitou.
• Tolerance a pochopení, uvědomit si, co dítě může a nemůže.
• Někteří terapeuti používají alternativní postupy jako kineziologie nebo EFT (viz Emmerlingová).
• Správný vzor chování, neřešit situaci násilím, vyhýbat se agresi.
• Odklad školní docházky. Nezralost sociální a citová se posuzuje při hodnocení školní zralosti, děti s ADHD nebývají po této stránce ještě připraveny na školní nároky. Rok odkladu také umožní rozvíjet nedostatečné percepční a kognitivní funkce a dozrát nervové soustavě. Vhodné je v této situaci zařadit stimulační programy pro předškoláky nebo nápravu nesprávné výslovnosti.

Literatura: D. Jucovičová, Neklidné a nesoustředěné dítě; O. Zelinková, Dyslexie; https://wikisofia.cz/wiki/Diagnostika_ADHD;  https://www.hyperka.eu/adhd , S. Emmerlingová, Vidím to jinak